Nedostatek síly
Když pod stromem stín je past, tvé pocity chtěj tě zmást, pak záleží, jak odoláš, když svět ti natáhne dlaň a vyzve tě pojď a vstaň, je PŘÁTELSTVÍ tím, kdo zavolá.
Není to tak dávno, co jsem psala pár vět o těžkém životním období, o změnách a o jakémsi prozření. Už celkem dlouho si ale na své změny a na své prozření zvykám. Občas se doslova rvu s myšlenkami, jestli to náhodou není ztracené a jestli to zvládnu. Ale pokaždé v sobě najdu sílu a snažím se uklidnit něčím hezkým. Postupně si zvykáte a pak přijde obávaný šok. Něco, čeho jste se celou dobu báli. Úplně Vás to rozhodí, ale snažíte se zachovat klid.
Některé věci prostě nelze odpustit. Nezapomeneme na mnoho pěkných chvil našeho života a na to špatné nejspíš zapomeneme brzy a budeme mít pocit, že se vlastně nic tak hrozného nestalo, a že bychom mohli být opět šťastní s někým, s kým jsme toho tolik prožili. Ale co když je opak pravdou? Lidé se nemění a nenadarmo se říká, že by se nemělo vstupovat dvakrát do stejné řeky. Na každém šprochu, pravdy trochu. A jednoduše nejste schopni ze svého srdce vytěsnit tu zradu a ten šílený nezájem.
Pak se zamyslíte a říkáte si, že bez dotyčného člověka jste možná i lepším člověkem, a že v těch několika letech prožitých v přesvědčování sama sebe o tom, že jste vlastně šťastní, jste se třeba ,mnohokrát mohli mýlit. Neustále jste jen na něco nebo na někoho čekali a nikdy jste se ničeho nedočkali – v pravdě je pravda - nic se totiž nezmění, nic nebude jinak, vše bude tak, jak to bylo předtím.
Už víte přesně z vlastních zkušeností, co znamená motto:
Nemůžeš se stát tím, kým chceš být, dokud se neutkáš s tím, kdo nejsi.
zas a znova
Vaše K