Jdi na obsah Jdi na menu

Jak být vílou?

1. 9. 2014

 Jednoduše. Být kapičkou krásy spadlou na zem. Ale tu kapičku krásy je třeba nosit v sobě – nikoliv na sobě. Život je prostě opravdu příliš krátký na to, abychom žili něčí sen.

Čtenáři moji zlatí, kteří jste mi věrni i přes sáhodlouhé odmlky, zdravím Vás,

najednou je tu spousta nových myšlenek. Myšlenek lehkých jako vánek, které se vznáší nad hlavou v jednotlivých barevných odstínech. A já ze strachu už nespím, raději tvořím ve vodě velké kruhy-  takové, co nezůstanou pod očima, když se ráno probudím a stále ještě neznám těch tisíc barev propletených v jednotlivé druhy duhy - jsem mezi prvními, co nevědomky zahýbou svým osudím. A i když se léto skrývá v jinovatce a zima se pak zazelená ne všechno jde vždy úplně tak hladce, snad jen říkat slova ještě nevyřčená.

Říkám si, co vám dnes asi tak napsat. Jak vás dnes překvapit, čím vás motivovat, či co vám sdělit. Samotná slova někdy znamenají mnoho a zároveň tak málo. Důležité jsou činy. A pak sedíte na posteli a všude kolem je tma a vy se díváte do té tmy. Přemýšlíte. Všichni a všechno kolem už spí. Je ticho a klid, harmonie v duši a čas jen na vaše myšlenky. Najednou si opět vzpomenete, jakou činností nejlépe vybijete svou negativní energii a zároveň posílíte tu pozitivní. Ale je večer a tak začít hlasitě zpívat není úplně moudrá varianta vybití negativních emocí. A tak sednete, vezmete tužku a papír, popřípadě laptop a word a snažíte se ze svých myšlenek vypsat.

A pak vám dojde, že člověk, jež mnohdy velmi ovlivňuje váš život, ho zatím NIKDY  v důležitých chvílích neovlivnil správně. Proč mu tedy věřit a poslouchat ho? Proč nejít za svým srdcem a dělat věci podle svého vlastního uvážení, i kdyby to mělo být to poslední, co uděláte?

Být vílou v hedvábných lesklých šatech lehkých jako letní vánek, zpívat si svůj sen a naboso hopkat v měkké trávě někde tam, kde bude panovat jen mír a láska a všude kolem bude štěstí.

Je čas jít spát. Sny sou mámivé a krásné. Jen tehdy mohu být vílou. A ráno se mohu probudit do reálného světa a se zaťatými pěstmi vyrazit kupředu vstříc novým začátkům, protože život je prostě příliš krátký na to, abychom žili něčí sen. Žijme proto jen ten svůj.

Vaše K