Jdi na obsah Jdi na menu

It´s my life !

24. 7. 2014

 V ruce držím mikrofon, ruce se mi trochu klepou, do vlasů mi fouká lehký vánek parného letního odpoledne a já stojím na pódiu před zraky stovky lidí, kteří se přišli podívat na to, jak z mých úst zní tóny.  Tóny ne ledajaké. Ale tóny písní, u kterých každý čeká, zda zpěvačka či zpěvák vyzpívá ten jeden zásadní a neskutečně důležitý tón.  A je to! Splnil se mi můj sen.

Jsem za polovinou svých „nesplněných přání“ a už teď jsem spokojená. I kdyby nic dalšího nemělo vyjít, a v mém procentuelním rozpětí života mělo zůstat jen těch 85%, které jsem tak pracně budovala, tak je to úspěch. Problém ale je, že …

Neúměrnou křivkou stoupají procenta směrem nahoru. Už se vám někdy stalo, že něco bylo tak nádherný, až jste začali pochybovat o tom, že to tak opravdu je a přemýšleli jste o tom, kde bude ten háček? To je totiž problém nás všech. Neumíme si úplně naplno užít ty nejkrásnější chvíle našeho života a pořád hledáme nějaká ale… Tohle moje „ALE“ žádný ale prostě nemá! Prostě se stalo něco, na co jste nebyli zvyklí a teď by bylo dobré si na to zvyknout. Je to tak a ne jinak. Je zbytečné v obyčejných věcech hledat pořád nějaké zádrhely jen proto, že nebylo vždy úplně dobré to, co jste doposud prožívali.

Moje duha má teď asi tisícpětsetdevětset různých barev. Poznala jsem hromadu nových – skvělých lidí mezi nimiž  v koutě postával někdo, kdo mi měl během pár dnů změnil celý pohled na tenhle ztracený a zkažený svět, ve kterém se už nějaký ten pátek snažím vytvářet si svět svůj vlastní, hezký, čistý, sentimentální, romantický a pro mnohé možná hloupý, ale pro mě šťastný. Ten nejšťastnější ze všech. A teď vám o tom píšu. Protože můžu. A do toho zpívám, protože taky můžu a proto, že jsem žena a zvládám víc věci najednou. (Pardooon všem ješitným chlapům..) A hned jak dopíšu, vezmu si do ruky kytaru a vybrnkám něco, abych si zpříjemnila den. Pak se půjdu věnovat nejlepšímu příteli – tomu malému chlupatému klubíčku, co mi dělá dny krásnější a co je mi věrné pořád a navždy a za každé situace. A pak se rozlétnu do světa na nějaký ten pokec s přáteli, kteří chtějí znát každou novinku mého života.

A že jich je teď mnoho !

Je mi 22 let – co po mě jako chcete?